Přímočarost. Tah na branku. Nebojácnost. To byly vlastnosti, které z Andreje Babiše udělaly politickou superstar. V posledních měsících se jeho pečlivě budovaná image člověka, který to „prostě udělá“, začíná hroutit. Šest měsíců od voleb uplynulo a Česká republika stále nemá vládu s důvěrou.

a2c0f25c36d2bb93d10f78327707_w1254_h835_g95db4202e00d11e786cf0cc47ab5f122
Tahle vláda se o získání důvěry ani nesnažila.

Babišovi se dlouho dařilo držet linku „já chci sestavit vládu s důvěrou, ale tradiční strany odmítají spolupracovat“. Takže mu vlastně ani nemuselo vadit, že vládne v demisi už několik měsíců. Ale i tak se v posledních týdnech dostal do několika problémů. 

Naposledy se to ukázalo při útoku západních sil v Sýrii, který nejdřív podpořil, aby se proti němu později vymezil. Podobnou otočku udělal už o několik dní dříve, kdy začal o vládě vyjednávat s SPD a KSČM, což dřív kategoricky vyloučil.

Určitě to nebylo poprvé, co si Andrej Babiš protiřečil. Tentokrát to bylo ale trochu jiné. V případě Sýrie totiž obě vyjádření dělilo několik hodin, dřívější nechuť k Okamurovi a komunistům byla zase velmi dobře zdokumentovaná. Babiš za to sklidil kritiku i z vlastních řad. Samozřejmě řečenou pouze polohlasem, tedy tak jak to dovoluje kodex člena hnutí ANO.

Mohlo by se zdát, že Babiš prostě změnil názor, nechal si situaci lépe vysvětlit nebo se změnila situace. Ale to by nebyla pravda. Oběma zmíněným situacím totiž předcházela stejná věc, schůzka s Milošem Zemanem. A dá se úspěšně spekulovat, že právě prezident je důvod Babišových protimluvů.

Protože Babiš Zemana potřebuje, musí vykonávat roli premiéra v demisi tak, aby to bylo prezidentovi po chuti. A to se mu například v kauze Nikulin nepovedlo, proto musel (na oplátku) ustoupit ze svého původního stanoviska směrem k Sýrii. To musí být pro Babiše, který je celý život zvyklý šéfovat, nová situace.

Být podřízeným se určitě Babišovi moc nelíbí a bude to chtít co nejrychleji změnit. To znamená jediné, potřebuje vládu s důvěrou. Proto si myslím, že námluvy s ČSSD, které probíhají v těchto dnech, skončí dohodou. Ani jedna ze stran si nemůže dovolit další krach.

Jenže ani pak nemá Babiš vyhráno. ČSSD a ANO dají v Poslanecké sněmovně pouze 93 mandátů, 8 jim chybí. A pro podporu budou muset jít ke KSČM nebo SPD, nikdo jiný s nimi jednat nebude. Zatím se jako nejpravděpodobnější jeví odchod komunistických poslanců ze sálu během hlasování o důvěře, čím se sníží potřebný počet k dosažení většiny. Menšinové vládě ANO a ČSSD nebude stát nic v cestě.

Jenže je jisté, že KSČM za to něco bude chtít. Co může Babiš nabídnout? Už teď mají víc důležitých funkcí než kdy dřív (místopředsedu sněmovny, šéfa imunitního výboru, atd.). Komunisté jsou teď ve výhodné pozici. Vědí, že bez nich to nepůjde. 

Mohou mít přehnané požadavky, na které však bude muset hnutí ANO přistoupit. Nedotáhnout vládu do konce, kvůli KSČM, by byla prohra v cílové rovince. Navíc pro Babiše musí být lákavé konečně se vymanit ze Zemanova vlivu a stát se opět rovnocenným partnerem. Komunisté tak mohou získat výhody, o kterých se jim po nejhorších volbách od roku 1989 ani nesnilo.

Nakonec se tak ukazuje, že Babiš je sám o sobě možná nebezpečný, ale ještě horší to může být, pokud mu „šéfuje“ někdo jako Miloš Zeman. 

Napsat komentář