Minulý týden naplno odstartovala volební kampaň. Nešlo to přehlédnout. V Praze byly najednou všechny sloupy doslova obsypány volebními plakáty s líbivými hesly a předvolebními sliby.

Kam se vlastně volí? Tentokrát nás čekají volby do obecních zastupitelstev (budou noví starostové) a Senátu. Na první pohled by se to mohlo zdát jednoduché, ale není. Do Senátu se volí pouze v jedné třetině republiky. V některých městech se naopak volí nejen starosta městské části ale i primátor.

455692-top_foto1-p9k8o
Krnáčová už se poohlíží po nové práci. Přijde někdo lepší?

Když to pak zkombinujeme s tím, že spousta lidí sleduje politiku pouze povrchně, vznikne nám pořádný guláš. Problém je, že samotné strany to lidem moc neulehčují. Aby dosáhly lepšího výsledku, tak se spojují a vytváří společné kandidátky. Výsledkem je pak neuvěřitelný zmatek.

Když půjdete po pražském Karlíně, může se vám klidně stát následující věc. Nejdřív potkáte Hayata Okamuru (bratra Tomia), který kandiduje za KDU-ČSL, za chvíli narazíte na Jana Wolfa, ten taky kandiduje za Lidovce. Posledním zástupcem křesťanských demokratů, se kterým prohodíte pár slov, je napříkald Tomáš Pavlů.

Mohlo by se zdát, že máte jasno, potakli jste tři sympatické zástupce z jedné stran, proto budete volit KDU-ČSL. Jenže je tady háček. Okamura kandiduje za Lidovce do Senátu. Jan Wolf na magistrát za „Spojené síly pro Prahu“ v koalici s hnutím STAN a TOP 09. To Tomáš Pavlů je kandidát KDU-ČSL na Praze 8, kde reprezentuje sdružení „Osmička sobě“, tentokrát v koalici se Zelenými a nezávislými.

 

KDU-ČSL v různých kombinacích. Na „šestce“ si ODS poradí bez nich.

Pořád máte jasno? Nejspíš ne. KDU-ČSL jsem si jako příklad vybral záměrně. Ti totiž v různých městech kandidují v koalici snad se všemi myslitelnými stranami od ODS, Svobodných, Soukromníků, přes TOP 09, Zelené až po STAN. Vím, že na komunální úrovni nejsou strany tak důležité a jde především o konkrétní osobnosti, ale má v tom případě cenu vůbec celostátní strany do regionální politiky „tahat“? Mimochodem KDU-ČSL není tom není zdaleka sama.

A pro další příklad toho, jak to volič nemá jednoduché, nemusíme chodit daleko. Na Praze 7 kandiduje vycházející hvězda Jan Čižinský za hnutí „Praha 7 Sobě“ do zastupitelstva městského obvodu, zároveň je ale i na kandidátce „Praha Sobě“, odkud by se rád dostal přímo na magistrát. Ani mně osobně není moc jasné, o co se vlastně snaží a zároveň to vypadá, že si nechává zadní vrátka.

Strany vlastně říkají „samy to nezvládneme“, a to není to, co volič od politiků očekává.

Vytvářením koalic se určitě dá dosáhnout lepšího volebního výsledku, ale také hrozí, že strany přijdou o jiné voliče, kteří prostě nepochopí, koho mají volit. Navíc to celé nepůsobí zrovna sebevědomě. Jednotlivé strany vlastně říkají „samy to nezvládneme“, a to není to, co volič od politiků očekává. Chce jistotu a odvahu.

Možná se pak ani nemůžeme divit, když lidé zvolí tu nejjednodušší cestu a budou volit hnutí ANO, které v drtivé většině obvodů kandiduje samostatně. A volič má díky tomu jasno, komu vlastně dává svůj hlas.

Napsat komentář