V souvislosti s 50 syrskými sirotky, kteří se v posledních dnech stali v České republice nechtěnými celebritami, vyplul na povrch ještě jeden, mnohem hlubší, problém. A sice, že se u nás prakticky nemluví o opravdu důležitých tématech. Veškerá pozornost je totiž upřená na migraci.

Už jsme si zvykli, že když otevřeme noviny nebo zpravodajské portály, vykoukne na nás článek s Babišem nebo Zemanem, kteří už poněkolikáté opakují, že je nejdůležitější zastavit migraci (která se mezitím výrazně zpomalila, bez našeho přičinění). Málokdy se dostane do titulků téma, které s migrací vůbec nesouvisí.

622895-top_foto1-5hpne
Podobné obrázky vidíme denně. Kéž bychom tolik času věnovali i ostatním problémům. Zdroj: Novinky.cz

A teď zpět k syrským sirotkům. Když je Babiš v rámci svého politického boje odmítl, zvedla se vlna solidarity, rodiny napříč republikou nabízely, že by si klidně nějakého chlapce nebo dívku ze Sýrie domů vzaly. Hned vzápětí se ozvaly hlasy rozhořčených spoluobčanů, které namítaly, že je nejdřív potřeba se postarat o naše děti. Jsou jich přece plné Klokánky.

Jedná se samozřejmě o argumentaci, která nechce debatu někam posunout, ale zastavit. Nejde porovnávat děti postižené válkou, které přišly o oba rodiče, s životem v Klokánku. Pokud se na všechny budeme dívat jako na lidi (což se mnohdy neděje), tak musíme uznat, že jedna skupina se má neporovnatelně hůř.

Ale chápu a do určité míry souhlasím s tím, že naše děti by měly mít prioritu. A věřím, že by s tím souhlasila i většina našeho národa. Proč si tedy ti, kteří nabídli podporu syrským sirotkům, radši nevezmou dítě z Klokánku? Protože se o takových dětech prakticky nemluví.

Kdyby Babiš udělal Klokánkům stejnou mediální kampaň jako syrským sirotkům, tak jsem si jistý, že by se podařilo umístit stejné množství českých dětí. Možná i mnohem víc. Jenže Babiš zvolil jako hlavní téma své nekonečné kampaně právě migraci, na ten zbytek není prostor.

Kdyby Babiš udělal Klokánkům stejnou mediální kampaň jako syrským sirotkům, tak jsem si jistý, že by se podařilo umístit stejné množství českých dětí.

A nejsou to „jen“ děti v dětských domovech, naši republiku trápí další, stejně závažné problémy, kterým je věnováno minimum prostoru. Je to například obrovské množství exekucí (v exekuci je každý desátý Čech) nebo dlouhodobý nedostatek vody (už není takové vedro, takže tohle téma přestává být atraktivní).

O těchto věcech se na nejvyšší politické úrovni moc nemluví. Přitom to jsou všechno vážné problémy, které bychom uměli řešit i bez zásahu státu, mohli bychom se začít chovat zodpovědněji.

Například v tom, jak nakládáme s vodou. Inspirovat se můžeme například v Izraeli, kde je její spotřeba mnohem nižší než v ostatních rozvinutých státech. Proč? Protože všichni ví, že nedostatek vody je dlouhodobě největší problém. Mluví se o tom. Vláda dokonce zafinancovala kampaň, která na to upozorňovala.

Co se nestihne udělat za čtyři roky, nemá cenu řešit, protože si za to nelze přivlastnit politické body.

Jenže naše vláda problémy neřeší, někdy mám spíš pocit, že je uměle vytváří. Žijeme v permanentní kampani. Co se nestihne udělat za čtyři roky, nemá cenu řešit, protože si za to nelze přivlastnit politické body. Ani mě nepřekvapuje, že Babiš neřeší Klokánky, děti totiž nemůžou volit.

Nenadávejme tedy lidem, kteří si domů chtějí vzít syrské dítě. Nadávejme našemu premiérovi a prezidentovi, kteří nechtějí do mediálního prostoru přinést důležitá témata a drží se toho, co jim funguje. Pokud chceme změnu, musíme do svého středu zvolit sebevědomé lidi, kterým jde o budoucnost tohoto národa. Zatím tam vidím spíš politiky, kterým jde především o jejich vlastní ego.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s