Poslední vládní krize, která vypukla po reportáži týmu Seznam Zpráv, odezněla a mohlo by se zdát, že nezanechala žádné stopy. Vláda se nezměnila. Premiérem je pořád Andrej Babiš. Preference hnutí ANO jsou podle průzkumů stabilní nebo dokonce o něco vyšší. Jednu věc však celá aféra kolem syna Andreje Babiše odhalila. A sice jak malou úctu máme k úřadům premiéra a prezidenta.

K úřadům premiéra a prezidenta nemáme žádnou úctu.

Nejvíc se to projevilo při oslavách 17. listopadu, když skupinka aktivistů vyhodila do koše kytice od Andreje Babiše a Miloše Zemana. Na sociálních sítích se strhla vášnivá diskuze o tom, jestli je to stále legitimní odpor nebo už je to za hranou. Mimochodem je zvláštní rozjímat o morálce,  když prezident pravidelně mluví o vraždách novinářů a premiér je bývalý člen StB.

Ale zpět k onomu incidentu. Fanatičtí obhájci Miloše Zemana dokonce vyhlásili anketu, ve které se ptali „Mělo by být urážení prezidenta republiky trestným činem?“. Když pomineme fakt, že vyhození květin (které tam prezident ani nepoložil) je sotva urážka, je výsledek ankety fascinující. Přes 90 % lidí by s tímto zákonem souhlasilo (viz níže).

Snímek obrazovky 2018-11-21 v 22.23.33

Jasně, není to reprezentativní vzorek, ale ukazuje to určité nastavení společnosti. Část lidí by prostě prezidenta bránila do roztrhání těla. I když. Prezidenta? Hlasovali by stejně, kdyby byl nejvyšším ústavním činitelem Jiří Drahoš? Asi těžko. Nejspíš by na něm nenechali nit suchou. Nejde tedy o prezidenta, jde přímo o Miloš Zemana.

Hlasovali by stejně, kdyby byl nejvyšším ústavním činitelem Jiří Drahoš?

Proto na jeho voliče nefunguje, když se říká „takhle by se prezident chovat neměl“ nebo „tohle není prezidentova úloha“. Pro ně je totiž prezident prázdný pojem. Nemá dlouhodobý charakter a pojí se pouze s aktuálním představitelem.

A podobné je to i premiéra. „Premiérem by neměla být trestně stíhaná osoba,“ slýcháme často z úst opozice. Ale pro voliče hnutí ANO není Andrej Babiš pouze premiér, ale hlavně člověk, který pro ně konečně něco udělal. Takže dokud je předseda vlády on, lidé jsou spokojeni.

Moc dobře vědí, že Babiš podváděl při dotaci na Čapí hnízdo, ale mají pocit, že se o svůj „lup“ podělil i s nimi. Zatímco Nečasové, Grossové, Topolánkové a další hrabali jen pro sebe a na běžný lid zapomínali. Skoro jako by si lidé smířili s tím, že krást se bude vždycky, a proto je lepší z toho něco mít.

Lidé se smířili s tím, že krást se bude vždycky a chtějí z toho něco mít.

Andrej Babiš je s trochou nadsázky Robin Hood České republiky. Bere bohatým (EET) a dává chudým (slevy na vlaky pro studenty a důchodce). A přiznejte, že i vy jste fandili Kevinu Costnerovi, přestože (nebo právě protože) to byl vlastně zloděj. Takže se nemůžete divit, když teď lidi drží palce Andreji Babišovi.

Jak tohle změnit? Do politiky musí vstupovat nové tváře, které budou dokazovat, že to jde i bez korupce, transparentně a bez zákulisních dohod. Velmi dobrou práci v tomto ohledu podle mě odvádí například Piráti i hnutí STAN.

Ale to nebude stačit, protože stačí jeden přešlap a můžeme být zase tam, kde jsme teď. Ruku v ruce s tím musí jít změna i v myšlení lidí. Musí se změnit vzdělávací systém, který začne mladé lidi komplexně učit o úřadu prezidenta a funkci premiéra. A teď fakt nemám na mysli víc hodin historie nebo občanské výchovy. To samo o sobě nepomůže.

Je důležité školní obory propojovat. Už jsem to naznačil v jednom z předchozích článků. Zejména v moderních dějinách prostě není možné oddělit literaturu, dějepis a třeba základy společenských věd. A všechna tato odvětví jsou nezbytná pro popis úřadu prezidenta. Tedy v případě, že chceme důležitost této funkce demonstrovat na významných osobnostech našich dějin – Masaryk, Beneš nebo Havel.

hh
Klause snažil ukázat, že on je lepší než jeho předchůdce. Stejně tak Zeman. Ego zvítězilo nad úřadem. Jednotlivec nad týmem. Výsledkem je, že nevíme, kdo to prezident vlastně je.

To je podle mě ta správná cesta, protože bez příkladů z minulosti je prezident devalvován na několik řádků v ústavě, které si může každý vyložit po svém. A například současný prezident je kreativním výkladem ústavy proslulý. A je očividné, že je to pro náš parlamentní systém velký problém.

Pokud si takto podrobněji a komplexněji představíme naše bývalé ústavní činitele, budeme mít lepší přehled o tom, co udělali dobře, co špatně, co náleží jejich úřadu a co už je za hranou. Potom možná bude mít smysl říkat „takhle by se prezident choval neměl“, protože to už nebudou jen prázdná slova.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s