Když se na Letné minulý víkend sešlo téměř 300 000 lidí, bylo to něco neuvěřitelného. O výjimečném okamžiku svědčilo i to, že to byla největší demonstrace od roku 1989.

Skoro mi to přijde zbytečné říkat, ale když velké množství lidí vyvine úsilí, aby se dostalo na jedno místo a vyjádřilo svůj názor, tak prostě není stejné jako lajky na Facebooku nebo počet diváků u televizních obrazovek.

Na Letnou dorazily pouze necelé 3 % české populace. Je to málo nebo hodně? Podle mě je to dost. Proto mě mrzí, když od našich politických elit slyším podobné výroky:

„Při vší úctě k menšinovým názorům. Tyto jsou natolik menšinové, že se jimi prakticky nezabývám.“

Celá demonstrace probíhala velmi poklidně, bez jakýchkoliv výzev k násilí nebo nedemokratickým praktikám. Nikdo se nesnažil popírat výsledek voleb. Jednotlivé výzvy byly namířeny proti jednotlivým (problémovým) politikům.

A jak na podobné akce reaguje politická reprezentace?

„Výzvy a petice patří aktivistům, ne politickým stranám. Je to aktivistický čin a příliš si ho nevšímám.“

Je to smutný obrázek, když vidíme, že někteří politici odmítají převzít zodpovědnost za své činy, protože byli „zvoleni v demokratických volbách“ a „jejich voliči jim věří“.

Do teď jsem asi nenapsal nic, co by vás moc překvapilo. Vždyť to, jak se vládnoucí garnitura staví k občanské společnosti, všichni víme.

Ale nejspíš vás překvapí, když prozradíme, že výše zmíněné výroky nepatří ani Babišovi, Benešové, dokonce ani Zemanovi. Pronesl je totiž Miroslav Kalousek.

Samozřejmě nezazněly na adresu demonstrace na Letné, ale v roce 2017, kdy se proti Kalouskovi bouřila část TOP 09. V tu chvíli totiž bylo jasné, že strana míří k volebnímu debaklu a ti odvážnější se snažili se s tím něco dělat. Oba výše zmíněné výroky byly reakcí na tyto snahy.

Protože je to už celkem dlouho, co se tohle všechno dělo, doporučuju tenhle článek, který velmi dobře popisuje atmosféru v tehdejší TOP 09.

Exodus kvůli Kalouskovi: TOP 09 přišla o desetinu členů. „Antibabiš“ nestačí, říkají odcházející rebelové

Na první pohled se může zdát, že Kalousek s Babišem jsou každý úplně jiný. Vždyť se navzájem nesnáší, nedokáží se shodnout prakticky na ničem . Jenže podobných vlastností mají více než dost.

Například touha vládnout. Babiš se nevzdá funkce premiéra, i když má obrovský střet zájmů, pořádají se proti němu demonstrace a je trestně stíhaný. Ne, on chce vládnout. Kalousek na tom byl podobně, straně dlouhodobě klesaly preference, rozpadla se koalice s hnutím STAN a vznikaly výzvy za jeho odstoupení. Výsledek? Žádný.

Pokud vezmeme v úvahu pouze politické aktivity, tak hlavní rozdíl mezi Kalouskem a Babišem je v tom, že současný premiér dokázal vysát politickou konkurenci mimo hnutí ANO, zatímco prvně jmenovaný potlačoval názory oponentů především ve vlastní straně.

Co tím vším vlastně chci říct? Abychom nečekali, že se Babiš někdy „chytne za nos“ a odstoupí. Tohle prostě politici Babišova (a Kalouskova) typu nikdy neudělají. Demonstrace jsou proto fajn, ale jako takové nebudou mít žádný výsledek (odstoupení Babiše nebo Benešové). Jako vedlejší produkt by měla vznikat autentická politická strana, která dokáže sjednotit roztříštěné liberální síly.

A v jejím vedení by určitě neměl být Miroslav Kalousek.


Odebírejte Politickej podcast

Zpracovávám
Povedlo se!

Napsat komentář