fbpx

Další sázka na jednu kartu

Když před pár lety vzniklo hnutí ANO, mnozí varovali před tím, jak je nebezpečná existence strany, která je závislá jen na jednom člověku. Po pár letech se tato proroctví naplnila. Když byl Andrej Babiš trestně stíhán v kauze Čapího hnízda, nebyl nikdo, kdo by ho mohl (alespoň dočasně) nahradit.

A teď nám vznikla Trikolóra. Nové hnutí Václava Klause mladšího mělo o víkendu v Brně svůj první sněm. Přestože mnozí tohle uskupení podceňují, já si myslím, že může zásadním způsobem překreslit politickou mapu. Syn bývalého prezidenta je totiž mimořádně schopný (a zároveň všehoschopný).

Většina členů Trikolóry by se asi neměla problém zařadit mezi už existující strany, spousta z nich má názorově blízko k SPD nebo ANO, navíc se většinou jedná o bývalé straníky z ODS a ČSSD. Ale dnes je samozřejmě jednoduší přijít do nového hnutí, odkud je cesta na vrchol (k moci) rychlejší.

Trikolóra se snaží vyvolat strany plné „obyčených“ lidí. Pravda je taková, že je plná politiků, kteří už byli v jiných stranách, ale nedokázali to dotáhnout na vrchol.

Bohužel to není jen trend České republiky, velmi podobně je na tom i zbytek Evropy. Důvody jsou různé, ale jeden společný jmenovatel by se podle mě našel, výrazné osobnosti si už nechtějí prošlapávat cestu skrz složité politické struktury. Chtějí svou popularitu zužitkovat okamžitě.

Přehled stran jednoho muže v Evropě

🇫🇷 En Marche – strana Emmanuela Macróna, která dokázala zúřočit vítězství svého zakladatele v prezidentských volbách a vyhrála i volby do Národního shromáždění

🇬🇧 Brexit Party – strana Nigela Farage, založená za jediným účelem (jak už název napovídá), dokončit odchod Velké Británie z EU, de facto pokračovatel UKIPu

🇺🇦 Sluha lidu – strana, kterou sice současný prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj nezaložil, ale její úspěch stojí a padá s jeho osobou, stejně jako En Marche i „Sluha lidu“ dokázal(a) zvítězit v Parlamentních volbách

🇸🇰 Za ľudí – strana bývalého slovenského prezidenta Andreje Kisky, který se chce po odchodu z funkce prezidenta dál angažovat v politice

Voliči to začali oceňovat. Dříve tyto postupy úspěch neslavily, minimálně u nás určitě ne. Nejspíš si ještě vzpomeneme na neúspěšný projekty Miloše Zemana (SPOZ) nebo Jiřího Paroubka (LEV 21). Zdá se, že dřív voliči víc věřili tradičním stranám, zatímco teď už jsou ochotni vsadit všechno na jednu kartu (jednu osobnost) a doufat, že se všechno změní k lepšímu.

Vznikání dalších a dalších nových stran vede k jediné věci, tříštění politického spektra. První výsledky vidíme už nyní. V Poslanecké sněmovně máme devět stran, vláda je menšinová, stojí na podpoře KSČM a působí velmi křehkým dojmem. Zajímavé je, že právě „slabé vlády“ posledních let Václav Klaus mladší kritizoval a teď k tomu sám přispívá. Ale to bylo ještě před jeho vyloučením z ODS a jen blázen nemění názory že.

„Koten a Rozner by za normálních okolností pracovali ve sněmovní kantýně.“

Druhým negativním důsledkem je, že za silným lídrem většinou míří zejména oportunisté. V případě úspěchu se tak lidé bez potřebných zkušeností mohou dostat k důležitým funkcím. Příkladem za všechny budiž Miroslav Rozner (dnes šéf komise, která kontroluje NBÚ) nebo Radek Koten (předseda výboru pro bezpečnost). Tihle lidé by za normálních okolností pracovali maximálně ve sněmovní kantýně, teď však rozhodují o zákonech a naší budoucnosti.

Třetí a poslední problém přichází ve chvíli, kdy se zakladatel (alfa samec) rozhodne z veřejného života odejít. Nástupce zpravidla neexistuje. Strana má totiž většinou jen jeden účel (o kterém všichni členové ví, ale tváří se, že ne), a sice naplnit politicko-osobní ambice alfa samce. Po jeho odchodu pozbývá smysl.

SPOZ byla strana založená na truc Jiřímu Paroubkovi. Když se Zeman po neúspěšných volbách stáhl do ústraní, strana začala umírat.

Po konci Trikolóry, ANO a SPD zůstanou tisíce zklamaných voličů, protože ti teď mají počit, že konečně našli stranu, která za ně vyřeší všechny problémy světa. Jenže předsedům těchto uskupení jde většinou spíš o vlastní ego než o samotné občany.

I proto musíme ocenit TOP 09, poslední, klasickou politickou stranu, která u nás vznikla. V posledních letech se sice potácí na hranici volitelnosti, ale zvládla přechod od otce zakladatele k běžným předsedům. To je něco, co musí každý demokraticky smýšlející člověk ocenit.

„I v řadách „opoziční špíny“ najdeme politiky, kteří spojují a kteří rozdělují.“

Jak se se vzrůstajícím trendem „stran jednoho muže“ vyrovnat? Jak by řekl Jiří Drahoš „obecný recept neexistuje“. Ale nejjednodušší je nevolit je. Nepředpokládám, že můj blog čtou voliči SPD a ANO, ale i v řadách „opoziční špíny“ najdeme politiky, kteří spojují a kteří rozdělují. Pamatujme na to v dalších volbách. Pouze tak doopravdy něco změníme k lepšímu.

Napsat komentář

%d blogerům se to líbí: